Expedice T-loch 2002 - deník

účastníci : Aleš Dalibor Rohlík + 1 nalezenec

KAPITOLA 1. Přípravy

někdy začátkem roku 2000 sem dostal ten podivný nápad prozkoumat námi zatím nejhlubší poznanou propast. Tato se nalézá v pro nás exotické zemi, kterou ani díky místní nestabilní politické situaci nemůžeme pojmenovat (leží kdesi na JV od Srbska). Vyřizování povolení a ostatních nutných předpokladů nám zabralo několik měsíců. Při tom jsme již ovšem začali trénovat a samozřejmě zjišťovat potřebné informace.Tak jsme například zjistili, že propast leží v skrytém údolí řeky Ber'o'nky v pohoří v atlasech nazývaném Č es Kýkras.Objevil jí a byla pojmenována po známém českém kardinálovi, který hledal místo pro své meditace. Díky tomu a velmi obtížné dostupnosti do ní zatím pronikli většinou pouze české expedice (nebo mezinárodní s českou účastí). Po různých finančních i časových problémech jsme termín výpravy stanovili na Vánoce 2002. To již jsme měli za sebou několik tréninkových sestupů a výstupů, a cítili jsme se dobře připraveni.

KAPITOLA 2. Cesta

Z Prahy jsme vyjeli velmi časně ráno. Použili jsme náš oblíbený dopravní prostředek vlak. Cesta byla neskutečně dlouhá a tak jsme se bavili ukazováním svých log průvodčí, jak nás nabádal jízdní doklad. Průvodčí špatně odhadla náš cíl, přesto nás nabádala k opatrnosti hlavně při výstupu. Když jsme projevili obavy spíše ze sestupu, prohlásila, že dolu to de samo, čímž nám rozhodně na klidu nepřidala. Když jsme dojeli do místa, které jsme si vybrali jako výchozí bod, byli jsme již značně nervózní. Rohlík se pobavil na rozloučenost se dvěma psi, kteří na něj zkoušeli teorii o policajtech (jeden hodnej a jeden zlej - a málem ho pokousali oba). Ani idylická opuštěnost tohoto místa nám klid nevrátila.

Cesta přes hory proběhla díky usilovnému tréninku poměrně hladce. Jen v závěrečné fázi jsme si užili adrenalinový zážitek na zledovatělé úzké stezičce nad divokou a ledovou řekou. Každý chybný krok znamenal jistou smrt, ať již samotným pádem, nebo rychlým zmrznutím.Přes pár kritických okamžiků jsme se však šťastně dostali do vedlejšího údolí zvaného Tom'áš ku Vlom, kde byl náš cíl. Založili jsme základní tábor a pustili se do vynášení věcí suťovými svahy k nenápadnému ústí naší propasti.

KAPITOLA 3. Objev

Znáte Cimrmana?
A hru Dobytí severního pólu?
Pokud ano tak jistě víte kdo to byl dr
Tak něco podobného se stalo nám. Když jsme se již chystali zmizet do hlubin, objevil se znenadání další Čech s podivným jménem Žvejk
Tož jsme ho hned přijali do expedice a oblékli mu úvaz, z čehož byl trochu vyjevenej.

KAPITOLA 4. Sestup

Sestup byl poměrně bezproblémový, až na Aleše který při tom vydával hrozné zvuky a Žvejka, který stále sténal, ale my jsme tomu nevěnovali pozornost. Aleš navíc čímsi po laně vrzal, až jsme ho podezřívali že si s sebou vzal tajně nějakou kladku. On to sice popíral a nadával na lano, ale podezření úplně nezapudil. Sestup byl náročný a dlouhý - několik lan jsme museli použít, a přesedat na plošinách. Naštěstí byla jeskyně osazena jistícími prvky vyloženě české výroby a tak se nebylo čeho bát. Po dlouhém a náročném sestupu jsme konečně stanuli na dně. Tedy skoro. zbývalo slézti pár metrů mezi nebezpečně vypadajícími šutry (ten největší pod kterým se prolézá dál byl pouze malou hrankou opřen o malý kamínek tak 30x30cm). Všichni jsme byli rádi, když jsme toto děsivé místo opustili a dostali se ke konci. Na úplné dno jsme se nedostali, protože ho vypňuje podzemní jezero a potápěčskou výstroj jsme nechali doma. Tak snad příště. V hloubkové knížce jsme zjistili že se sem vypravují opravdu pouze češi a to velmi podivných jmen.(nebo ti ostatní neumějí psát / nebo se stydí/ nemjí odvahu nebo co). Tak jsme se zvěčnili také, někdo přidal i nějaké to vřelé slovo. Všude kolem viselo spousta netopýrů a tak jsme se zde raději příliš nezdržovali abychom je neprobudili. Navíc se projevili jakési podivné síly a tak není ze dna propasti jediná alespoň trochu slušná fotka.

KAPITOLA 5. Výstup

Po chvíli rozebírání motivace divnejch lidí co lezou do děr, a rozboru místní tmy, plísní, živočichů a dalších věcí nastal výstup. Před ním se neopoměli někteří pokřižovat svěcenou vodou z místní křtitelničky. Aleš brbral cosi o superstatickejch speleolanech když se houpal na naší dynamice jak JOJO a po prvních asi 8 krocích stál pořád ještě na zemi. Výstup byl fyzicky náročnej a jak předpovídala paní průvodčí byl i horší částí této akce. Aleš už za chvilku funěl a zkoušel na nás různé fígle. Např. ať vyndáme prusíky, nebo že tam odtud nikdy nevylezem. My ho vesele povzbuzovali neb jsme nevěděli co nás čeká.Po úpravě horního konce lana vyfuněl na horu i rohlík. Trochu nás děsili zvuky které vydával ke konci, tak jsme raděj začali zpívat abychom to přehlušili. Přesto jsme zaslechli, jak říká Alešovi Alešku a to muselo být opravdu vážné. Když pak lezl Žvejk spustil Dalibor dle jeho názoru písně nevhodné (byli o přetrhlém laně, padání apod. takže vůbec nechápu co se mu nelíbilo) za což byl drasticky umlčen. I přestoto vyrušení měl Žvejk výborný čas, takže si nahoře stihnul ještě přečíst noviny. Pak se nahoru dostal i Dalibor, který znova zkoušel sílu svých svěračů. když sundaval Alešovi geniální výmysli. Po krátkém závěrečném výstupu, kdy Aleš málem zabil přihřáté netopýry (za což mu byla z čepice odpárána nášivka GreenPeace) jsme znovu spatřili sluneční svit. Rohlík ještě vytáhl svou silou tisíci medvědů veškerou naší výstroj (ostatní mu nepomohli, asi byli omámeni tím že přežili a Žvejk jídlem). a pak jsme se opět vydali stezičkou nad řekou zpět do civilizace. Protože se již setmělo, byla cesta ještě zajímavější. Přesto jsme překonali i poslední průsmik bez problémů a dostali se do civilizace. Žvejk si ještě zajezdil s vláčkem, udělali jsme závěrečné foto a hurá domůůů. Tak zas někdy příště někam dál, výš hloub, ......

ZÁVĚR

Členové expedice děkují všem dotčeným orgánům za jejich ochotnou spolupráci, bez které by se tato akce nikdy nemohla uskutečnit.Získané materiály budou zpracovávány ještě několik let, a možná bude potřeba ještě nějaká doplňující expedička k jejich ověření. pokud k něčemu takovému dojde dáme samozřejmě vědět.

Členové vědecko výzkumné expedice T-loch 2002