Prokopské údolí 11.1.2003

Protože letošní zimu provázejí tuhé mrazy a tato sobota neměla být výjimkou, rozhodli jsme se že zůstaneme v dosahu MHD. Z mnoha variant okrajů Prahy zvítězilo údolí, kde prý kdysi žil poustevník Prokop. Asi i díky počasí a počínající chřipkové epidemii nebyla účast ani uspokojivá, což je škoda. Přesto jsme splnili náš tradiční limit a bylo nás přes deset. Při krátké jízdě jsme okoukli první část mostu, pod kterým jsme pak i přes značné riziko pádu ledové masy prošli, a nakonec se před nim zvěčnili. Zde jsou ještě vidět děti v původním ( tom horším ) stavu.

Pak už bylo třeba zahnat zimu pohybem. Dětské hřiště výborně posloužilo jako překážková dráha. Naštěstí jsem se k tomu nenechal přesvědčit, jinak by asi nastalo rozebírání prolejzaček a složitá záchraná akce. I přesto nebyla o zajímavé situace nouze.

Přestože mrzlo, počasí bylo nádherné, a raní sluníčko krásně ozařovalo Hlubočepské plotny, oblíbený to místní lezecký terén. Pokračovali jsme k jezírku, kde sem chystal náročné, ba až šílené hry na ledu. Bohužel led zklamal, a takový šílenec opravdu nejsem, abych na to lezl.

Tož jsme rychlým tempem pokračovali dálej, vyzkoušeli pár Toťáren a omrkli šutry, jestli v nich něco nežilo. Na další ze zastávek, se kluci okamžitě chytli obrovských rampouchů ... a zneužili je jako zbraně. Když se přidal i Rohlík byl z toho Toto tak znechucen, že se raději nechal ukřižovat. V následujícím tunelu jsme již rampouchy jen obdivovali ( kluci tedy až po důkladné domluvě ) a zanechali je i pro generace budoucí.

Po neúspěšných výzvách k dobytí vojenského objektu, jsme si zahráli vybíjenou velký proti malejm pro odpořinutí (chudáčci malinký, tak se jim třásli kolena, že nedokázali ani pořádně házet). Pak jsme vyhověli drastickým choutkám a bombardovali jsme nepřátelské lodě, co se nám snažili proplout do týla. Jediné které se to ( skoro ) povedlo byla ta z ledového království. Ale bylo to protože podváděla - byla to ponorka. Pak se nám někteří jedinci ztratili za velkou louži, teda řeku, vlastně potok. Po pár dalších hrách a vědomostních a všímacích soutěžích jsme vyzkoušeli naši kondici. Výběh svahu byl opravdu náročný, i když byl jen do půlky. Druhou půlku už se někteří jen plazili, a i to jen s největším vypětím ( TRÉNUJEME HOŠI BUDE HŮŘ !!!!).

A nahoře zase drastická změna. Ocitli jsme se v EGYPTĚ. Ani Káhira nás však nepřivítala nejlépe (nebo to bylo někde jinde?). Naše nezkušené archeology ošidili místní průvodci a přepad gang pobudů. Svázali je a poté okradli. Protože jsou ale kluci šikovní, rozvázali se rychle a vydali se své věci hledat. Při tom za velmi nebezpečných podmínek v neznámém a drsném terénu ještě stačili nasbírat ostatní uloupené věci. Většina jich uspěla (až na čestnou vyjímku) a mohla se spokojeně nasvačit (ten den již po několikáté)

a pak již jakýmsi skoro azimutem na autobus tramvaj a pěšky až k rozchodu. jo a pokřik před ministerstvem.

Napiš komentář k této stránce   Zobrazit komentáře (0)